Bonny Bur-za (1992-2004)
 
ČSHPK 424/92/96, plavá, RTG DKK b(1/1), 5/3c/B1, F1, J5, K8, P1/8
výborná 2, velmi dobrá 4

o. Back z Páralovy zahrady
černý se znaky, výborný, Vítěz třídy, Oblastní vítěz, Krajský vítěz, CAC, CACIB, Šampion ČSFR, ZM, ZVV1
(Falk v. Wendenhaus x Fee v. Siegfriedshof)

m. Anella z Páralovy zahrady
plavá, výborná, výborná 1, Vítěz třídy, Krajský vítěz
(Falko v. Elbflorenz x Lima v. Elbflorenz)

Jessica pocházela z nejstaršího rodu hovawartů u nás. Její maminka Anella z Páralovy zahrady se narodila v historicky prvním vrhu hovawartů v Československu. Jess k nám přišla jako dvouletá po nepěkných životních peripetiích. Její pán vážně onemocněl a ona postupně vystřídala dvě další rodiny a čtyři páníčky. Když u nás díky jedné moc hodné slečně konečně našla domov, byla příliš bázlivá. Při každém našem prudším pohybu se strachy tiskla k zemi. Trvalo několik měsíců, než se z týraného psa stal klidný a pohodový rodinný společník. Ale stálo to za to. Celých 10 let nám dělala oddanou společnost ve všedních dnech i během častých výletů do Českého ráje a do okolních Jizerských hor.

Splnila si jednu povinnou národní výstavu, na které díky několikahodinovému čekání na parném sluníčku nepředvedla správně nesené uši, ač jinak to umí. Měla toho už prostě po krk. Rozhodčí jí chtěl dát výbornou, ale Jess to bylo v tu chvíli šuma fuk, a tak získala velmi dobrou 4. Z jiné výstavy si odnesla výbornou 2, titul jí tehdy unikl jen o vlásek. Rentgen kyčlí dopadl s výsledkem b(1/1) s hraniční hodnotou mezi 0 a 1.

29.6. 1996 se Jess stala maminkou našich prvních hovawartích štěňátek. Vybrali jsme jí překrásného černoznakatého gentlemana Cadde Zelené Karpaty (Šampion ČR a Polska, ZOP, ZPU1, ZLP1, ZLP2, SNZLP) 

Jeden příběh ze života Jess:

 Jessica s námi často trávila dovolenou na Malé Skále v překrásné krajině Českého ráje. Odtamtud je to jen pár kilometrů na Frýdštejn, kde se každoročně koná Benátská noc. Jednou se tam s Jess a partou kamarádů vydala i moje maminka. Plánovala, že tam přespí, ale nakonec se musela nečekaně vrátit dříve. A protože nechtěla kamarádům kazit pěkný večer, odmítla na cestu doprovod s tím, že cestu dobře zná. Pravda, z Frýdštejna na Malou Skálu chodí už 50 let, ještě nikdy však po této cestě nešla v noci. Kdo to tu zná, ví, že tato uzounká cesta vede po hřebeni porostlém borovicemi a posetém spoustou pískovcových skal se srázy po obou stranách cesty. Mamince hned po vstupu do lesa přestala svítit baterka a ona se na cestu vydala úplně potmě. Ačkoliv naše Jess nikdy neabsolvovala slepecký výcvik, díky paměti, skvělému čichu a bezvadné souhře s paničkou dokázala mamku na vodítku bezpečně dovést až k chatě, dokonce to vzala zkratkou. Milovaný rodinný pes je tedy nejen přítel člověka, ale mnohdy i velký pomocník.

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz